Hulc O.: Ústřižky ze života
Netrvalo to ani tak dlouho a už je venku další ze vzpomínek Oldřicha Hulce z Dobrušky, tentokrát pod názvem Ústřižky ze života. Autor zde vzpomíná na mladá léta života, na školy, na problémy se seznamováním a lásku k vodě a koupání. Nechybí ani vzpomínka na dlouhou sedmitýdenní cestu do Uzbekistánu v roce 1967. Ta je doplněna několika fotografiemi. Autor zde, stejně jako v minulých publikacích, přistupuje k vyprávění s humorem sobě vlastním.
Tady je malá ochutnávka:
S Tondou Šrajbrem jsme vyrazili po Taškentu na samostatnou prohlídku. Dojeli jsme autobusem až na okraj Taškentu.
V dáli jsem uviděl polokouli asi nějakého podniku, ale vypadalo to jako nějaká sportovní hala, něco jako O2 Aréna.
Nemeškal jsem, vylezl na kamennou hromadu a chtěl jsem fotit.
Tu náhle ke mně přistoupil voják s puškou a přinutil mě k odchodu za nejbližší roh. Zjistil jsem, že stojím před závorou k vojenské základně.
Rusky jsme uměli, domluvili jsme se.
Bylo zakázáno fotografovat důležité objekty.
Byli jsme s Tondou v podstatě zatčeni. Měli jsme sdělit, odkud jsme, kde bydlíme a nějaké podrobnosti. Telefon jsme neměli k dispozici.
Ale měli jsme kliku, že jsme bydleli na Dače Chruščova.
První požadavek, který vyslovili vojáci, že mně vezmou foťák. Protestoval jsem a prosil, že to bude moje jediná dokumentace a památka na Uzbekistán.
Celkem jsme v zajetí strávili asi 6 hodin.
Potom už se k večeru dostavili naši vedoucí a vysvobodili nás.
Přišel další požadavek vojáků – foťák mně ponechají, ale vezmou a zničí film.
I tomu jsem se s pomocí ing. Hemmera ubránil a mohli jsme vyrazit k našemu bydlišti.
