NATURA Hlinné

Při putování po přírodě Švédska a Norska v létě roku 2008 jsme navštívili i pohoří Dovrefjell severně městečka Dombås ve středním Norsku. Od roku 1974 je zde vyhlášen národní park Dovrefjell a od roku 2002 rozšířen o hornatou oblast Sunndalsfjella na národní pak Dovrefjell-Sunndalsfjella. S rozlohou 1693 km² je čtvrtým největším národním parkem Norska. Tento národní park je jedním ze dvou míst, kde se v Norsku pižmoni vyskytují.

Od malé botanické zahrady Kongsvoll jsem s kolegou Vaškem Kacálkem vystoupal po stezce protilehlým svahem na náhorní plošinu. Věděli jsme, že je možné s trochou štěstí tady pižmoně spatřit. Ale moc velké naděje jsme si nedělali. Potulovali jsme se krajinou a chvílemi ji pozorovali dalekohledem. Najednou jsme v dálce zaznamenali neznatelný pohyb. Doposud jsme si mysleli, že to jsou velké kameny. Ale nebyly. V dalekohledu se ukázalo, že to jsou dva pižmoni. Neváhali jsme ani minutu a začali se jim rychle přibližovat.

Po namáhavém pochodu tundrou jsme přišli pod svah, kde nám pižmoni zmizeli z očí. Stoupali jsme svahem do míst, kde jsme je naposledy viděli. Stále je ale nevidíme. Postupujeme pomalu kupředu. Srdce mi buší, že to snad Vašek vedle musí slyšet. Obcházím terénní nerovnost a najednou je vidim. Jsou několik desítek metrů daleko.

V klidu se popásají na skromné vegetaci. Nevnímám okolí. Vašek vedle mě filmuje. Nemyslel jsem, že někdy něco podobného uvidím. Najednou, z ničeho nic, se oba pižmoni otočili proti sobě a začali bojovat.

Rány hlavami do sebe byly slyšet daleko. Stále bojovali. Jak to bylo dlouho, nevím. V úžasu jsem ležel za větším kamenem a bez dechu pozoroval divadlo přírody. Fotit mi to moc nešlo. Ruce se mi klepaly a srdce bušilo. Kam se hrabe buchar.

Ani jsme nedutali. Vašek má celý souboj na videu. Jak rychle spolu začali bojovat, tak rychle skončili a začali se nám pomalu vzdalovat. Ležím na zemi za kamenem a nemohu se z toho vzpamatovat. Pozoruji dalekohledem pižmoně, jak odcházení.

Když se nám ztratili z očí, pomalu se zdviháme a odcházíme zpět do Kongsvollu. Cestou stále myslíme na to, co jsme viděli. Přemýšlíme, co by se stalo, kdyby si nás všimli. Nebo o nás věděli, ale souboj byl pro ně důležitější. Kdo to je pižmoň severní?

Pižmoň severní (Ovibos moschatus) je tur na krátkých nohách se zavalitým tělem, porostlým až 90 cm dlouhou srstí. V kohoutku dosahuje výšky až 150 cm a může vážit až 400 kg. Samci mají na hlavě mohutné rohy. Živí se travami, ostřicemi, mladými větévkami a jejich pupeny. Zdržují se ve skupinkách, hlavně v zimě. Mají pověst jednoho z nejnebezpečnějších zvířat v Evropě.