NATURA Hlinné

Husí skály - místní název nejspodnější části Antoniina údolí těsně nad Skuhrovem nad Bělou. Jsou to jedny z nejprudších svahů v celém Antoniině údolí, údolí, táhnoucím se mezi Deštným v Orlických horách a Skuhrovem nad Bělou. Jeho středem protéká říčka Bělá. Na jejím břehu je nejnižší místo v CHKO Orlické hory.

Husí skály byly v minulosti navrženy na evidovanou lokalitu státní ochrany přírody. Ve dnech 13. července a 16. srpna 1977 zde provedla botanické zhodnocení lokality RNDr. Helena Nováková z Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Krátce popsala uvedenou lokalitu a konstatovala, že z botanického hlediska nemá lokalita význam. Proto nebyla do seznamu evidovaných lokalit zanesena. Přílohou tohoto hodnocení je seznam nalezených druhů rostlin. Nejvýznamnější z nich byly v té době chráněné druhy, a to lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a kruštík širolistý (Epipactis helleborine). Dalším významným druhem uvedeným v přehledu nalezených druhů je třezalka horská (Hypericum montanum). V současné době není v Orlických horách známá žádná lokalita tohoto druhu. Byla to ale opravdu třezalka horská?

V současné době Husí skály získávají na významu. V posledních letech zde byly nalezeny dva nové rostlinné druhy pro Orlické hory, a to bez chebdí (Sambucus ebulus) a okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), která je zákonem chráněným, silně ohroženým druhem. Svůj význam mají i z hlediska ornitologického, neboť zde mnoho let hnízdil výr velký (Bubo bubo), naše největší sova.